Botanická zahrada Liberec je jednou z nejstarších botanických zahrad v České republice. Pyšní se sbírkou tropických rostlin. Skleníkový areál ve tvaru krystalové drúzy připomíná zvětšené buňky vyprojektované Ing. arch. Pavlem Vaněčkem. Na ploše o rozloze 3000 metrů čtverečních návštěvníci najdou devět různě velkých expozičních pavilonů, ve kterých je prezentováno dvanáct rozličných botanických témat. Zahrada má také venkovní expozice a dalších devět skleníků jako nezbytné zázemí.

Expozice ve skleníkových pavilonech skýtají dosti podobný obraz jako přepestrá tropická a subtropická příroda. Každý terénní botanik ví, že v přirozeném rostlinném společenstvu lze ledacos přehlédnout. Při prohlídce se předpokládá zevrubnější a soustředěnější pozorování než při obyčejné výstavě okrasných rostlin, cílené jen na estetický dojem. Odklon od tradičního poměrně přehledného uspořádání k řešení bližšímu skutečné přírodě je složitější pro tvůrce expozic i pro pozorovatele. Botanická zahrada se tím ovšem stala místem, kam se chodí studovat, kde lze mnoho zvědět o ekologii rostlin. Nápomocna je soustava odborných textů, umístěných na příhodných místech všude v Botanické zahradě. Tento informační systém je rozloženou učebnicí. Ve venkovních částech jsou využity i zvukové informátory.

Botanická zahrada Liberec se nezříká ani vyslovených atrakcí, jako je letní podívaná na obří leknínovitou rostlinu viktorii, anebo jako jsou nejvýše ceněné rostliny světa - orchideje. Upozorňuje také na skupiny rostlin zajímavě využitelných v zahradní architektuře, jako jsou například netřesky. V Botanické zahradě lze nalézat také pozapomenuté okrasné rostliny, často v překvapivých odrůdách, jako je tomu v případě oleandru obecného resp. jeho kultivarů.

Tropické a subtropické expozice jsou plné zajímavostí a vzácností. Návštěvníci tady najdou pro tropy charakteristické palmy, kuriosní obří áronovité rostliny zmijovec a drakontyum anebo kapradiny a další výtrusné rostliny.

Ve sklenících, ale v jednom případě i pod širým nebem, však v rámci zahradní architektury lze spatřit nejen objekty botanické, ale i velmi originální umělecká díla. Jejich uplatnění má však přísná pravidla.

Venkovní expozice
Liberecké klima je podhorské, vlhké. Tomu je přizpůsobeno řešení venkovních expozic. Dominuje jim rozsáhlé alpinum s horskou květenou. Počátkem června vynikají sbírky pěnišníků (Rhododendron), zahrnující novinky, odrůdy archaické, miniatury i odrůdy opadavé tzv. azalky. Vzápětí, koncem června navazuje květnatým aspektem sbírka plaménků (Clematis). K nejnavštěvovanějším sektorům zahrady potom patří oddělení mokřadní flóry. Parková vstupní část Botanické zahrady je vlastně prostorem pro sbírku jehličnatých i kvetoucích keřů, tzv. fruticetum. Ke konci června tam mimo jiné rozkvétají ušlechtilé růže, uspořádané ve formálním rosariu. V jeho okolí je ještě sbírka divokých růží z různých koutů světa, a také málo známých  tzv. růží sadových. Dojem ze zahradní architektury dokreslují střídající se kvetoucí záhony trvalek, vždy z mnoha vynikajících, dlouho vybíraných odrůd. 

Venkovní části zahrady mají své půvaby a nálady i v zimě.

Více informací včetně aktuálních akcí, otevírací doby a cen vstupného najdete na webu Botanické zahrady Liberec.