V roce 1986 zažila liberecká zoologická zahrada velkou slávu – po několikaletých přípravách byl otevřen pavilon žiraf. Tehdy inovativní stavba vznikla podle návrhu dvorního architekta zoo Pavla Švancera a veřejnost nadchla překvapivým řešením vyvýšené návštěvnické trasy, která lidem umožňovala prohlédnout si nejvyššího savce světa „z očí do očí“. Od té doby uteklo bezmála čtyřicet let a pavilon notně technicky zastaral. Liberecká zoo se proto rozhodla celý pavilon modernizovat. Do dvou let by razantní proměnou měla projít budova žirafince i venkovní výběh, který budou i nadále společně obývat žirafy a zebry bezhřívé.

Venkovní výběh by měl být po rekonstrukci oproti současnému zhruba dvojnásobný. Projekt počítá s jeho rozšířením přes stávající výběh koní domácích i technický dvůr. Takto významná změna areálu si samozřejmě vyžádá novou návštěvnickou trasu, která musí navazovat na stávající cesty.

Rekonstrukce by měla zajistit komfortnější podmínky pro zvířata i díky dalším úpravám a rozčlenění prostoru. Nově vznikne například zimní výběh, v němž by mohly žirafy pobývat i v mrazivých měsících. Žirafy sice nejsou tolik choulostivé na nízké teploty, jsou pro ně ale nebezpečné namrzlé plochy, a ve stávajících podmínkách by proto musely v době, kdy spadnou teploty pod nulu a povrch výběhu je zledovatělý, zůstávat ve vnitřní ubikaci.

Projekt počítá i s oživujícími prvky, díky kterým by měla být expozice atraktivnější i pro návštěvníky. V plánu je například vodní příkop osázený vodními rostlinami, dvě vyhlídky (z toho jedna krytá) nebo voliéra s ptáky. 

Jako nová venku i uvnitř

Významná rekonstrukce čeká i samotnou budovu pavilonu žiraf, kde už dosluhují vnitřní technologie, včetně topného systému. Projekt zahrnuje také nové chovatelské zázemí, které umožní snadnější a bezpečnější manipulaci se zvířaty. Opravy by se měly projevit i na půdorysu budovy a jejím celkovém vzhledu, který by díky povrchu z hliněné mazaniny a dřevěným prvkům měl vyhlížet přírodněji. V plánu je i oprava střechy. 

Rypoši a cichlidy

Rekonstrukce žirafince umožní proměnu návštěvnické části a v interiéru se počítá se vznikem nové expozice terárií a akvárií. Obývat je budou druhy pocházející stejně jako žirafy a zebry z východní Afriky. Návštěvníci by tak poprvé v Liberci mohli vidět například rypoše lysé (Heterocephalus glaber), kteří se v zoologických zahradách chovají jen velmi vzácně. Dále pak hroznýška pestrého (Eryx colubrinus loveridgei), želvu skalní (Malacochersus tornieri) nebo agamu dodomskou (Agama lionotus dodomae) a další. Prostor doplní velké akvárium s cichlidami z jezera Malawi. 

Chov žiraf v Zoo Liberec - minulost i současnost

Liberecká zoo chová žirafy Rothschildovy (Giraffa camelopardalis rothschildi) od roku 1985, kdy do zahrady přicestovaly první dvě samice Mahulena a Jesika. Pavilon v té době ještě nebyl oficiálně otevřen. K tomu došlo o rok později, to už byly v zahradě žirafy čtyři, z toho jedna pocházela z odchytu ve volné přírodě. Tato skupina se stala základem libereckého chovu. První mládě, sameček, se narodilo v roce 1988. Od té doby prošlo zahradou 63 žiraf Rothschildových, velká řada z nich se zde narodila. Poslední narozená samička Taita je jubilejním, padesátým, mládětem, které přišlo na svět ve zdejší expozici. Ostatní byly v rámci koordinovaného chovu dovezeny z jiných tuzemských i zahraničních zoo, například z Jugoslávie. V Liberci probíhá chov v tradiční skupině, tedy jeden samec a několik samic.

Momentálně je ale v liberecké zahradě k vidění pouze torzo původní skupiny. Kvůli plánované rekonstrukci byla většina žiraf přemístěna do jiných zoo, a v zahradě byla ponechána pouze tři zvířata. Nejenže samotné umístění zvířat bylo logisticky velice náročné, situace se ještě zkomplikovala letos v březnu. Po nečekaném úhynu poslední chovné samice, šestnáctileté Twigy, zůstala v expozici nesourodá dvojice tvořená samcem Isiolem a desetiměsíční samičkou Taitou. Přestože se mládě už v tomto věku bez matky obejde, takto nastavené sociální prostředí jí neprospívalo. Podařilo se ale dojednat příchod samičky ze Safari Parku ve Dvoře Králové nad Labem. Devítiletá Obioma si sice na nové prostředí musela nějakou chvíli zvykat, kýžený účinek ale nastal a situace se stabilizovala. Kromě toho zoologové doufají, že jalová samice zabřezne s libereckým samcem, který je geneticky velmi cenný. Spojením dvorské samice a libereckého samce a jejich případným potomkem by získal evropský chov významný přírůstek. V případě obou rodičů totiž zoologové velmi podrobně znají jejich rodokmen. Obioma by se měla do Safari Parku vrátit před započetím stavebních prací společně s libereckým mládětem.

O žirafách

Kolik má žirafa obratlů?

Žirafa má sedm krčních obratlů jako ostatní savci, ty jsou však dlouhé přes 30 cm, ale navíc se u nich první hrudní obratel přeměnil v obratel krční. Díky tomu má žirafa více vystouplé plece než ostatní kopytníci.

Jak je možné, že netrpí nedokrvením (nebo překrvením) mozku?

Srdce žirafy je velmi silné, funguje jako výkonná pumpa, která zvládne vyhnat krev do několikametrové výšky. Unikátní systém žil v krevním řečišti a systém chlopní zajišťuje, aby nedocházelo k nedokrvení nebo naopak překrvení mozku, když například žirafa skloní hlavu při pití. Protože nedokrvení mozku by mohlo způsobit jeho nenapravitelné poškození, musí i při uspávání kvůli nezbytným veterinárním zásahům chovatelé držet hlavu žirafy v přirozené poloze. Pokud by ji položila na zem, mozek by se dostatečně neokysličoval a žirafa by tak mohla uhynout.

Proč má dlouhý krk?

Dlouhý krk, někde se uvádí, že může měřit až 2,4 metru, žirafě umožňuje spásat potravu i tam, kam jiná zvířata nedosáhnou. Někteří odborníci se ale domnívají, že dlouhý silný krk slouží také k souboji mezi samci, kteří se takto přetlačují a zápasí o samice. Výsledkem je, že se množí samec se silnějším a delším krkem a tuto vlastnost přenáší i na své potomky.

Proč má dlouhý jazyk?

Žirafa za den spořádá 60–70 kilogramů potravy, k čemuž jí pomáhá metr a půl dlouhý jazyk. Obratně jím dokáže omotat větev, přitáhnout si ji blíž a pomocí pysků a zubů strhnout listí. Žirafám nevadí ani trnité keře či stromy, jazykem se umí trnům vyhnout a hustými slinami obalí sousta tak, aby se o ně při polykání nezranily.

Je pravda, že žirafí mládě padá při porodu na hlavu?

Žirafa rodí ve stoje a je tedy pravda, že mládě obvykle padá na zem z téměř dvoumetrové výšky. Hlavu má ale skloněnou tak, že dopadá prakticky na krk a na přední končetiny a v kotrmelci se bezpečně skutálí dolů. Kromě toho chovatelé připravují do porodního boxu podestýlku, aby spadlo „do měkkého“. Mládě musí být přizpůsobivé nebezpečnému prostředí plnému šelem, a proto se už za několik minut umí postavit na nohy a následovat matku. Ta jej před nebezpečnými predátory brání kopáním. Mládě saje mateřské mléko šest až dvanáct měsíců, dospívá ve třech letech.

Jak žirafa spí?

Žirafa většinou odpočívá krátce, ale několikrát denně. Při pravém spánku si lehá a skládá hlavu do slabin. Takový stav ale trvá jen krátce, protože je v této pozici zranitelná. Tady je původ tvrzení, že žirafy spí jen velmi krátkou dobu.

Jaké má žirafa nepřátelé?

Největším nepřítelem žirafy je člověk. Žirafa Rothschildova patřila v minulosti mezi nejvíce ohrožené poddruhy žiraf. V jejím případě ale zafungovaly záchranářské projekty a momentálně jsou už jen blízko ohrožení. Důvodem jejich úbytku bylo pytláctví a ztráta životního prostředí, které tamní obyvatelé přeměňují na zemědělskou půdu. Každý přírůstek v lidské péči tak napomáhá k záchraně tohoto poddruhu.